Ing. arch. Jaroslav Slavíček

Praha se od svého založení v údolí Vltavy rozrůstala mimo jiné podél vltavských přítoků. Nejdříve byla zastavěna rovinatá dna údolí hustou blokovou městskou zástavbou. Jejich zelená úbočí zůstala nezastavěna, řada z nich až do dnešní doby. Fenomén nezastavěných nebo řídce zastavěných zelených často skalnatých hřbetů (Branická skála, Vyšehrad…) je v členité městské krajině Prahy jedním z prvků, který tvoří její charakter. Poloha pozemku Rezidence Neklanka při úpatí terénního hřebene porostlého lesem je vzácná, ale pro Prahu typická.

Pro ideu návrhu Rezidence Neklanka je přírodní krajinné prostředí převažující v jeho okolí nejpodstatnější inspirací. Lesní masiv v jižním sousedství vzhledem k dnešním i budoucím regulacím zůstane nezastavěný „na věky“. Domy Rezidence Neklanka obklopuje zeleň pronikající z lesa až k městským blokům. Domy si můžeme představit jako dva skalní výchozy, kameny, věže, skály, pozůstatky geologické minulosti, která je neoddělitelnou částí krajiny zde i jinde v Praze. Střídmě nepravidelné tvary domů v přírodních světlých šedobéžových barvách kamene, velká okna, balkony a terasy bezprostředně propojují budoucí obyvatele a jejich domácnosti s okolní, ve městě výjimečnou přírodou.